Listopad 2016

NAROZENINOVÝ A VÁNOČNÍ SEZNAM PŘÁNÍ

10. listopadu 2016 v 19:04 | Magda T. |  ŽIVOT
Zdravím mí milí čtenáři,
v neděli mám dvacáté třetí narozeniny, a jak už je u mě na blogu zvykem, nezapomínám zveřejnit i seznam dárků, které bych si přála dostat. Ten mi pomáhá v uvědomění si, co vlastně chci/potřebuji. A protože ho zveřejňuji o pár týdnů později než předtím, spojím ho i s vánočním seznamem. Stejně si toho moc nepřeji. Nebo spíš.. Chci toho hrozně moc, ale většinu věcí mi nikdo nekoupí, protože jsou moc drahé, tak proč bych je tady vůbec měla zveřejňovat.

Ze sekce oblečení toho moc nechci, protože bych si přála hlavně kvalitnější kousky, do kterých ale nechci investovat dříve, než budu mít postavu, se kterou budu spokojenější než teď.
Zaujal mě svetřík s křížením ve výstřihu z H&M, který bohužel na českých stránkách nemohu najít v černé barvě, ale snad se do Vánoc objeví. Svetříky s límečkem jsou právě teď v každém obchodě, ale já toužím přesně po takovém jednoduchém, který je z Manga. Bohužel můžu jen doufat, že doplní moji velikost.


A CO TEDA JÍM?

1. listopadu 2016 v 9:39 | Magda T. |  ŽIVOT
S jídlem jsem jsem měla vždy velký problém. Když mi byl rok nebo dva, přestala jsem zničeho nic jíst ovoce a zeleninu. Samozřejmě se mnou mamka byla u doktorky, ale ta jen řekla, že je to přechodné. Stav o dvacet let později? Skoro stejný. Poslední rok až dva se snažím překonávat své hranice a dostat do sebe i nějakou zeleninu. Přecejen už bych své tělo měla ovládat lépe a zdravotní problémy mě také nenechají napokoji jen tak.
Kromě okurek, syrových rajčat, paprik a salátů sním snad všechnu zeleninu, i když jen v určitém množství. Také jsem se zamilovala do avokáda, a zvládnu sníst i kousek melounu, hroznů nebo brusinek, abych vám nelhala, že nejím žádné ovoce. A ne, oblíbené motto babiček "určitě to sníš, když nebudeš vědět, že to v tom je", opravdu nefunguje.

Druhým problémem mého dětství byla velká nechuť k masu. Což v rodině s otcem myslivcem a rybářem nebylo moc jednoduché. Ohledně masa můžu tvrdit, že jsem byla (a jsem) hodně vybíravý strávník. Šunku jsem nejedla, protože mi moc připomínala odříznutý kus masa ze zvířete, místo ní jsem jedla hlavně různé salámy. Párky vždy musely být jemné. Ulovenou zvěřinu jsem zásadně odmítala. Řízky? Jen kuřecí. Což byl podobný stav až donedávna, když mě můj přítel naučil jednou za čas jíst i vepřové nebo hovězí.
Vždy jsem ale maso jedla nerada a byla naštvaná, že na něj občas mám chuť, protože už v dětství jsem inklinovala k vegetariánství. Jenže, jak si asi dokážete představit, to v mé rodině nebylo úplně přípustné. Také dost složité, když jsem nejedla zeleninu.

798x90-products.gif